Rok na kolejích: jak jsem se stal vlakovým nomádem

Už jako kluk jsem záviděl těm, kteří měli rodiče u dráhy. Díky tomu vlastnili režijku a mohli jezdit vlakem podle libosti. Dlouhá léta jsem spřádal plány, že si budu muset najít a vzít za ženu holku z nádražácké rodiny. Před pár lety jsem přišel na to, že existuje ještě jedna možnost. A před pár týdny jsem si svůj dlouholetý sen splnil – pořídil jsem si roční jízdenku Českých drah.

Coby dlouholetý volnonožec, kterému práce ve vagónech svědčí a jde náramně od ruky, vlaky už léta využívám nejen jako dopravní prostředek, ale také mobilní kancelář. Vagóny jsou takové důmy na kolejích a mají nad jinými dopravní prostředky řadu výhod. Z těch pracovních je to zásuvka a wifi, už snad na všech hlavních tratích, a v nových moderních soupravách i na řadě těch regionálních.

Tahle skutečnost mi umožňuje trávit pracovní den aktivně a spojit cestování, výlet, zábavu, vzdělávání i práci najednou. Zatím jsem si tuto možnost užíval hlavně v letních měsících s Jízdenkou na léto (ještě o ní bude řeč), ale když jsem se po mnoha letech konečně zbavil nutnosti pracovat každý den, rozhodnul jsem pro celoroční mód. Že vás tahle možnost nikdy nenapadla? Rád se podělím o užitečné postřehy a tipy, co to obnáší a na co si dát pozor. Pojďme na to.

Co to stojí?

Jistě vás jako první otázka napadlo, co taková sranda stojí? Na jeden rok do druhé třídy 19990 Kč, tedy nějakých 1666 Kč měsíčně. Chtěli byste si navíc užít pohodlí a především soukromí první třídy? To si můžete přikoupit na různě dlouhé období, od týdne (za 250 Kč) po rok (za 4990 Kč). Další velkou výhodou roční jízdenky je možnost si s sebou vézt zdarma spoluzavazadlo (větší batoh, koloběžku, kolo, lyže). A také si můžete dle libosti rezervovat místenky v e-shopu ČD (neplatí pouze pro Pendolina a Business třídu ve vlacích Railjet). Poslední z významějších bonusů je nárok na slevu při nákupu jízdenek do zahraničí.

A co omezení? Jízdenka platí pouze pro vlaky provozované Českými drahami. Celkem pochopitelně ji tak neuplatníte ve vlacích soukromých dopravců. Kromě mediálně znamého Regiojetu či Leo Express se tak „zadarmo“ nesvezete ani se společnostmi Arriva, GW Regio Train a provozovateli některých regionálních tratí. Nicméně uvidíme, jak se situace změní v příštím roce 2020. Během něj se totiž podle slov mluvčí Ministerstva dopravy plánuje zavedení jednotného jízdného, které bude platit ve všech vlacích bez ohledu, jestli jde o národního nebo soukromého dopravce.

Jak si práci ve vlaku vyzkoušet?

Pracujete na volné noze, máte typ práce, kterou si můžete vzít sebou a už vás to doma nebaví? Zkuste to ve vlaku. Samozřejmě vám nic nebrání si okamžitě koupit lístek (na hlavních konkurenčních tratích – s předstihem, štestím nebo omezením servisu – můžete získat i výraznou akční slevu) a prostě vyrazit třeba ještě dnes. Skvělou příležitostí, jak si tuhle možnost vychutnat dosytosti, je již tradiční Jízdenka na léto. Pořídit si ji můžete v červenci a srpnu, tedy už za pár týdnů.

Já si ji jako velký milovník vlaků kupuju už několik let. Za 7 dní zaplatíte 790 Kč, čtrnáctidenní lístek vyjde na 1190 Kč. Tedy za cenu, kterou byste stejně utratili za tarif v některém coworkingovém centru, o útratách v kavárnách ani nemluvě. Navíc ušetříte, pokud vlastníte IN kartu nebo studentský ISIC. Podrobnosti najdete v mém loňském článku Jízdenka na léto – tipy na nejhezčí vlakové tratě.

Jak vypadá můj „vlakový den“?

Můj cestovní den většinou začíná hledáním místa, kam se chci podívat a hledáním optimálních spojů (k tomu ještě obšírněji v tipech níže). Nerad chodím stejnou cestou, takže si na výlet plánuju okruhy nebo pěší túru z jednoho nádraží přírodou na místo druhé. V jednom dokumentu tipy schraňuju a podle příležitostí vybírám půldenní nebo celodenní výjezdy. Na noc se vracím, protože mým cílem je minimalizovat vybavení a využít cestu na práci. Na čundry si naopak neberu práci.

Ráno si do batohu přibalím notebook, knížku a zápisník s poznámkami a pokud se za okny míhá „placatá nuda u Kolína“ nebo trať, po které už jsem jel mnohokrát, zakousnu se do práce. Zato když se krajina zatraktivní, odkládám práci a dívám se z okna. Jakmile dorazím na plánované místo, sbalím si nádobíčko a přepnu se do režimu unplugged (žádné telefony, email atd.). Jedinou výjimkou jsou hudba, podcasty a audioknihy ve sluchátkách při putování obydlenými částmi. V lese se pak oddávám přírodním zvukům a božskému tichu. Chůzi a běh, ale taky odpočinek a prosté „kochání se“, prokládám pár cviky s vlastní vahou, abych kompenzoval dlouhé hodiny ne zrovna optimálního sezení ve vlaku. V tom mě v poslední době hojně inspirovala kniha Trénink vězně, na kterou brzy chystám recenzi.

Když po pár hodinách dorazím na plánované nádraží, připojím se opět ke „ke světu“. Vyřídím nejnutnější e-maily a telefonáty a občas se znovu odpojím. Pár hodin pohybu venku a v novém prostředí totiž většinou skvěle nastartuje moji kreativitu. Takže si črtám, vymýšlím, rozvíjím poznámky z notýsku do nápadů. Pokud píšu texty, v rámci flow napíšu během pár desítek minut mnoho odstavců. Nicméně, přesně podle Paretova pravidla (80/20), dokončení leckdy zdánlivě hotového článku stejně zabere 80% celkového času. Domů přicházím příjemně unavený, ale nabitý, s pocitem plně prožitého dne.

Zkušenosti a tipy pro práci ve vlaku

Pokrytí internetovým signálem

Podle vyjádření Českých drah byl ke konci roku 2018 internet dostupný ve více než 550 vlacích. Jedná se především o rychlíky na páteřních elektrifikovaných tratích. Nabízejí jej i mnohé regionální spoje, které obsluhují moderní soupravy RegioShark, RegioPanter nebo RegioSpider. Ne vždy je však internet dostupný ve všech vagónech a na některých tratích jsou wifi routery pouze v některých spojích. Vyhledávač spojení IDOS dostupnost internetu v některých vlacích uvádí, podle mluvčího ČD u desítek spojů nebývá vždy uvedena v jízdních řádech, ale funkční síť uživatelé poznají symbolů na vlaku. Reálný odhad pokrytí internetem do konce rok 2019 je cca tisícovka vlaků.

Počítejte však s tím, že rychlost wifiny klesá ve špičkách. Častokrát jsem zažil, jak datový tok nechal zavzpomínat na časy vytáčeného spojení z internetového pravěku poté, co do vlaku naběhl dav studentů s chytrými telefony. V takových situacích spoléhám na hot spot ve svém telefonu, jenomže na spoustě lokalitách buď z důvodu větší rychlosti vlaku, špatného pokrytí nebo členité krajině, nefunguje. V každém případě mám vždy připravenou i část práce, na níž internet nepotřebuju (a upřimně – leckdy je to spíše výhoda).

Tip: Pokud sedíte ve vlaku, kde by wifina měla být a nefunguje, buďte asertivní a zeptejte se na její zprovoznění u průvodčího. Z mojí zkušenosti už se ji tak několikrát povedlo nahodit (ale několikrát ani to nepomohlo).

Pokrytí elektřinou

Základem vlakového, jakož i jiného digitální nomáda, je notebook s baterií s dlouhou výdrží. Můj Asus i po třech letech, při vypnutí náročnějších programů a při práci převážně v textovém editoru, vydrží okolo osmi hodin. Navíc z něj můžu v případě potřeby dobít telefon. Situace s pokrytím vagónů elektrickými zásuvkami je ještě o řád lepší, než v případě internetu. Oficiální podrobnosti o pokrytí elektrickými zásuvkami se mi dohledat nepodařilo, ale z mojí zkušenosti je dnes už najdete ve všech druzích vlaků, vyjmenovaných výše. Překvapením mohou být fungující zásuvky i na neelektrifikovaných tratích, kdy elektřinu generuje lokomotiva. Naopak např. v příměstských vlacích typu City Elefant sice na některých místech zásuvka existuje, ale slouží pouze pro úklid a při běžném provozu bývá vypnutá.

Ergonomie

Řekněme si to upřimně, práce ve vlaku, zejména na notebooku, není příliš komfortní pro potřeby lidského těla. Stolky v IC/EC vlacích jsou obvykle daleko od těla a člověk se nad nimi musí hrbit. Podle velikosti notebooku jsou někdy lepší dvojsedačky s výklopnou deskou. Z vlaků ČD mi nejvíce seděly stolky v Railjetu, které mají zajížděcí část pod hlavní deskou a nejlepší stoleček ve vlaku na trati Děčín – Bad Schandau – Rumburk (po které se dá jet, pokud jedete až na Šluknovsko, na klasickou vnitrostátní jízdenku), který má šikmý ohyb a po odklopení zasahuje hodně k tělu (viz. fotka). Často ale skončíte z nedostatku jiných možností s počítačem na klíně, což je příjemnější než bolavá záda. I proto využívám různé protahovací a posilovací cviky a pomalu se otrkávám cvičit i na nástupištích, bez ohledu na to, že na mě někdo kouká.

Časové rezervy

Pokud se rozhodnete pro celodenní okružní jízdu, z mojí zkušenosti si rozhodně doporučuju vybrat takové spoje, kde vychází na přestupech větší rezervy (15 – 20 minut) nebo alternativu jet jinudy. Od jara do podzimu, a v létě obzvláště, probíhá řada výluk s přestupy na autobusy a kvůli různým návaznostem se minutová zpoždění snadno naakumulují. Plánujete okružní jízdu a rezervy vychází příliš malé nebo naopak velké? Zkuste hledat spoje opačným směrem, někdy to pomůže.

Vlaky prostě mají kromě mnoha výhod také jednu velkou nevýhodu. Překážku neobjedou a tím pádem prostě ke zpožděním bude docházet. Buďte na ně připraveni a mějte plán B a více možností, co právě dělat, pokud někde zůstanete „trčet“. A ve chvíli ostatní panikaří, nervují se a nadávají, sáhněte s klidem zenového mistra po záložní variantě. Vím, o čem mluvím, protože hned třetí den s ještě čerstvou roční jízdenkou, jsem místo cesty domů strávil neplánovaně hodinu navíc na nádraží v Ústí nad Labem a další hodinu a půl před Lovosicemi, protože se kdosi rozhodl spáchat sebevraždu „skokem pod vlak“. Z důvodů těchto mimořádností proto raději vyrážím už ráno a z principu se cestou zpět snažím jezdit nejpozději předposledním spojem, abych měl v rukávu ještě zálohu.

Kdy jezdit?

Pokud to trochu jde, snažím se jezdit mimo ranní a odpolední špičku. Také se vyhýbám pátku a neděli odpoledne a večer, při cestách na víkend a zpět a státních svátcích. I když máte místenku a i nacpaný vlak mívá někdy své kouzlo, pro efektivní práci a větší zážitek je to pravé ořechové poloprázdné kupé či otevřených sedačkový vůz.

Tipy na tratě

Pár vybraných tipů na nejhezčí tratě najdete v už zmiňovaném článku Jízdenka na léto – tipy na nejhezčí vlakové tratě. Pokud je vaším hlavním cílem pracovat, jak už vyplývá z výše napsaných řádků, vsaďte na některou z hlavních tratí. Co se týče „lokálek“, z mojí aktuální zkušenosti nejvíce moderních vozů s vymoženostmi pro práci ve vlaku jezdí v severních Čechách.

Osobně jsem za jeden den už několikrát cíleně urazil i mnohaset kilometrové jízdy. Třeba z Řevnic (ležících mezi Prahou a Berounem) jsem si to namířil přes Prahu, České Budějovice, okolí Lipna až do šumavského Nového Údolí, vyšplhal na vrchol Třístoličníku, seběhnul zpátky dolů a přes Volary, Vimperk, Strakonice a Plzeň se do večera stihnul vrátit (pozn. celou šumavskou část už nyní provozuje soukromý dopravce GW Regio Train).

Nebo podniknul průzkum (pro mě, rodilého Severomoravana, doposud takřka neobjevených) západní Čech rychlíkem do Chebu přes Ústí nad Labem a podkrušnohorskou pánví podél Ohře, jednou se zastávkou v Karlových Varech, podruhé s výstupem na jeden z nejpůsobivějších kopců Českého středohoří, Bořeň. Z Chebu jsem pak zamířil zpět druhým směrem, přes Plzeň.

Vyzkoušel jsem také využít vlak pouze jako pracovnu. Tím myslím v něm celý den pracovat, bez plánované procházky či výletu. A nedoporučuju to. Bez většího pohybu se pak člověk vrací utahaný, rozlámaný a bez energie. Snad ještě více, než kdyby seděl v kanceláři nebo doma.

Cestou ve vlaku blíže skutečnému životu

Vlaky jsou pro mě fascinující prostředí. Zažijete v nich spoustu neočekávaných situací, vtipných historek, hlášek, ale i zpoždění a iritujících okamžiků. Jako třeba právě teď, když píšu v „Ícéčku“ tenhle článek, mi za zády co minutu popotahuje nachlazený Ind, který ač zjevně středostavovského původu, nepoznal výdobytek jménem kapesník. A já rychle hledám sluchátka, abych otravné posmrkávání přehlušil hlasitou muzikou. Ale i to patří k věci a mně práce ve vlaku dává pocit poznávat život ve všech odstínech barev duhy.

Těším se na vaše komentáře a budu se těšit třeba někdy ve vlaku naviděnou.

Chcete vědět víc? Přihlaste se na můj webinář Staň se vlakovým nomádem 4. března 2021 od 18:00

Další mé vlakové články:

Další tipy a články o vlacích, které stojí za přečtení

Pavel Ovesný je jméno mé. Na volné noze podnikám bezmála 20 let. Spojuju dovednosti a znalosti webového tvůrce, obsahového marketéra i podnikatelského poradce. Pořádám kurzy o podnikání, mastermindová setkání a nabízím také celodenní konzultaci v přírodě Lesa Pán. I proto, že mám rád lesy, hory a taky vlaky: s roční jízdenkou ČD v nich zároveň cestuju i pracuju.