Kdo znáte networkingové evangelium Keitha Ferrazziho, asi tušíte, že dnes nebude řeč o jídle, ale propojování lidí. V něm totiž cítím značný a málo využitý potenciál, a to především u freelancerů, kteří pracují převážně z domu nebo solitérsky vysedávají v tichých
Veřejný závazek funguje, psal jsem v jednom z předchozích článků a slíbil pokračování o tom, jak silným může být nástrojem v dotahování projektů i pilování původních nápadů, je-li používaný vědomě v rámci pravidelně se scházející skupinky. Tady je.
Začínal bez maturity v továrnách, u dřezů plných špinavého nádobí a s mozoly od lopaty a krumpáče. Dnes je však úspěšným a vzdělaným mužem, který vede prosperující společnost, přednáší po celém světě a na svém kontě má celou řadu velmi čtených knih. Jak toho
Před nezávislým profesionálem dneška nestojí jenom výzva odborného růstu, ale nutnost ochočit si řadu dalších dovedností - od těch komunikačních, prezentačních po ty obchodní. Cesta k jejich zvládnutí není vždy jednoduchá, občas se ale z původního nezdaru může
Přečetl jsem ji třikrát v celku a navíc několikrát po menších částech. Půjčil jsem ji mnohokrát, ale z ruky ji dávám jen s podmínkou šibeničně krátkého termínu vrácení. Když mi totiž chybí inspirace nebo drajv, většinou sáhnu po ní. O čem je řeč? Nálepkou
Rozkecat. Vyslepičit. Prásknou to na sebe. Tak přesně tenhle postup už praktikuju od té doby, co jsem na vlastní kůži zažil sílu veřejného závazku. Asi to nespíš znáte: chcete se pustit do nového nápadu, pravidelného sportování, chcete se v něčem zlepšit nebo se něco
U příležitosti premiérového ročníku Naučmese Festu, který se koná 5. října v ZŠ Londýnská v centru Prahy, jsme se u nás na Žižkově potkali s kamarádem Adamem Marčanem, jedním ze zakladatelů Naučmese.cz. Kromě upoutávky na festival (kde budu lektorovat svůj další kurz,
"Nesuď knížku podle obalu," praví jedno nepsané pravidlo. A pro "Jak dělat, co vás baví, a dostat za to zaplaceno" to platí dvojnásob. Bohužel kombinace názvu a tucového designu ji v myšlenkách odesílá někam na paletu do Levných knih, do společnosti šestákových románů. A tam
Nevidím tu žádný číra! I s takovými slovy už mě uvítal jeden se zvědavců, kteří dorazili v únoru do michelského Café v podpalubí. V prvním článku tohohle blogu tedy asi pro objasněnou, co si pod slovy Punkové podnikání představuju já: (Pokračování textu…)