Nevidím tu žádný číra! I s takovými slovy už mě uvítal jeden se zvědavců, kteří dorazili v únoru do michelského Café v podpalubí. V prvním článku tohohle blogu tedy asi pro objasněnou, co si pod slovy Punkové podnikání představuju já:
– Dělat věci v kvalitě, ve kterém jsem je schopen dělat tady a teď, fungovat v permanentním módu beta, naslouchat konstruktivní kritice od druhých, pilovat je a učit se za pochodu.
– Pečlivě si vybírat, s kým a pro koho dělat, nerozhodovat se jenom podle výše honoráře, ale také smysluplnosti a tom, jak si s potenciálním klientem budu rozumět. Může být totiž i horší, než šéf z práce, ze které jste odešli.
– Vidět v podnikání především vlastní činnost, která mě baví, a ne ten papírovací aparát okolo. Jenž je to první, co mnohým v souvislosti s podnikáním příjde na mysl (a mnohdy to není takové utrpení, jak by se mohlo zdát).
– Vyrazit uprostřed týdne na výlet, ale občas zase zabrat o víkendu nebo v noci a využít toho, že ostatní odpočívají, pro intenzivní soustředěnou práci.
– Být v podnikání tou stejnou osobou, jakou jsem doma, mezi přáteli, ve volném čase. Pracovat na svém jméně jako na osobní značce.
Právě osobní branding je jeden z hlavních témat PP. Viděli jste norský film Lovci hlav (nebo četli stejnojmenou knihu Joa Nesboa)? Jeho hlavní hrdina, personalista hledající manažery na vlivné posty, jednomu z uchazečů ukáže na moderní obraz, jenž tvoří vpodstatě několik barevných čar a povídá něco ve smyslu: cena materiálu – rámu, plátna a barev je několik tisíc, obraz ale přitom stojí čtvrt miliónu. Ten rozdíl tvoří renomé jejího autora. Zacházet se svým občanským jménem jako s firemní značkou je tedy nadmíru užitečné, stejně jako budovat sít kontaktů a kromě honoráře si za práci říct také o referenci.
Tím vůbec nejdůležitějším je ale do něčeho se vůbec pustit, nenosit nápad v hlavě příliš dlouho. V mém případě je krásným důkazem právě Punkové podnikání – uvedením něčeho v život se další kroky mnohdy nabízí přímo samy a díky zpětné vazbě je stále co vylepšovat. A jak se snadno při prvních krůčcích nevzdat? Je záhodno učinit veřejný závazek, neboli lidově řečeno to všude „vyslepičit“. Všetečné dotazy okolí vás udrží ve hře podstatně déle. A také si najít mentora, nebo ještě lépe podpůrný tým.
Pokud dnes jako kancelář často stačí laptop a mobil na vašem pracovním stole, je také nutné říci bé – v dlouhodobějším měřítku není domov právě optimální místo pro práci. Vedle sdílených kanceláří a stylového vysedávání po kavárnách s wi-fi už nějaký pátek existují prostory, které spojují výhody obojího dohromady: nejznámější v tuzemsku je pražský HUB, kde kromě pracovního místa získáte příležitost poznat nové parťáky nebo mít koho požádat o radu. Tam i doma se osvědčí mnohé produktivní techniky – ať už ty seriózní jako je třeba Pomodoro, různé fígly, jak ochočit e-malovou schránku a nedívat se do ní příliš často, až po metody méně ortodoxní (např. populární „vyhnívacích šuplík“).
Podle mého názoru je podnikání nejen o rozvoji odborností, ale také universálních dovedností, které i v životě příjdou vždycky vhod. Ať už jsou to jazyky, komunikační schopnosti ve fyzickém světě i na blozích, sociálních sítích nebo v emailech, a samozřejmě vzdělávání a osobní růst. V neposlední řadě jsou tak součastí Punkového podnikání tipy na zajímavé knížky, které často rozvíří diskuzi. Které doporučuju pro nahecování, užitečné rady nebo inspiraci pro start vašeho projektu já? O nich se podrobněji dozvíte na tomto blogu.
Pokud jste dočetli celou litánii až sem, doufám, že už tušíte o něco víc, co od Punkového podnikání čekat. A třeba někdy příště naviděnou.
poznámka: tento post je zkrácenou a upravenou verzí delšího článku Na punkovém podnikání číra nepotkáte, který vznikl pro blog brněnského coworkingového prostoru Cowo Brno. foto: Pavel Šarbort / Cowo Brno
Pavel Ovesný je jméno mé. Na volné noze podnikám bezmála 20 let. Spojuju dovednosti a znalosti webového tvůrce, obsahového marketéra i podnikatelského poradce. Pořádám kurzy o podnikání, mastermindová setkání a nabízím také celodenní konzultaci v přírodě Lesa Pán. I proto, že mám rád lesy, hory a taky vlaky: s roční jízdenkou ČD v nich zároveň cestuju i pracuju.
